Ještě jednou Harrachov 2016

16. března 2016

V sobotu 13. března kvintě a 1. ročníku gymnázia skončil lyžařský kurz. Zásadní informace je ta, že jsme se vrátili všichni a to téměř (z pondělního rána máme hlášenu jednu zlomeninu paže)v plném zdraví a pohodě.

Náš první příspěvek, kterým jsme se vám z výcviku ozvali končil popisem situace úterního rána. Foukalo a nakonec sněžilo celý den. Denní pokyn zněl sjezdovky nebo snowboard, místo Čertova hora. Čerťák je sjezdovka, na jejíž vrchol vás vyveze lanovka. Cesta trvá 11 minut, takže než jsme se dostali nahoru, byli jsme řádně zasněžení a na povrchu lehce namrzlí. K večeři jsme měli sladké knedlíky, což někteří uvítali, jiní se šli najíst, popř. dojíst kebabem.

Středa je tradičně odpočinkový den. Zároveň to byl společně se čtvrtkem nejkrásnější den celého týdne. Bylo lehce pod nulou, svítilo slunce a čerstvý sníh křupal pod nohama. Běžecké tratě byly upravené, čehož jsme plně využili. Pro většinu účastníků běžky nebyly oblíbenou disciplínou a středeční dopoledne toto přesvědčení ještě umocnilo. Děsně se to totiž lepilo... Nu což, zanadávali jsme si, pobrečeli jsme si, a teď mluvím hlavně za sebe a své nebohé dítě, které mělo půjčený úplně nový model běžeckých lyží s extra super moderním povrchem, který se nemusí mazat. Kontakt s hlavní skupinou jsme však navzdory tomuto faktu ztratili hned záhy a na chatu dorazili beznadějně poslední. Potíže s nalepeným sněhem měla prý ale většina. Odpoledne už bylo skutečně odpočinkové a my podnikli exkurzi do harrachovské sklárny. Byl to zážitek, mohli jsme totiž pozorovat skláře přímo při práci. Většinu z nás zaujalo, že dělníci při výrobě mohou kouřit a pít pivo (nízkoalkoholické, které v areálu skláren nejen pro ně vaří). Zároveň jsme také velmi brzy pochopili, jak je tato práce namáhavá a stereotypní. Probíhá ve čtyřech pracovních skupinách. Tento den vyráběli skleničky. Za směnu jich museli vyfoukat 500 kusů. Pokud jedna skupina nesplní plán, nevydělají si ani zbylé tři. Názorná ukázka tržního kapitalismus v praxi. Večer jsme pojali jako společenský. Hrály se hry, hlavně pohybové, o vědomostní opravdu nebyl zájem. Aktivity jsem musela dosti krotit, protože by byla smůla, kdyby naši svěřenci přežli bez úhony výcvik, a pak utrpěli zranění na chatě v jídelně. Čtvrtek a pátek patřily sjezdovkám, snowboardům nebo běžkám. Učitelé vždy vyšli vstříc zájmu studentů.

A právě tělocvikářům bych chtěla za všechny účastníky poděkovat. Všichni, kteří se věnují dětem a organizují pro ně delší mimoškolní aktivity, ví, jak tenká je hranice mezi akcí dobře zvládnutou a akcí s nešťastnými či dokonce tragickými následky. Náš kurz se naštěstí připíše k té první kategorii. Velký dík proto patří všem čtyřem našim tělocvikářům, kteří tvoří sehraný tým a můžou se na sebe vzájemně spolehnout. Připraveni jsou na ledacos a nenadálé situace řeší vždy v klidu, s nadhledem i tolik potřebnou schopností improvizace.

V neposlední řadě patří dík i všem studentům, kteří respektovali pravidla a za celou dobu kurzu jsme proto nemuseli řešit žádný problém.  Takže ještě jednou díky všem a vzhůru do poslední čtvrtiny letošního školního roku!

Mgr. Olga Hyblerová

Poslední novinky