Vyjížděli jsme dvě hodiny po půlnoci ve čtvrtek 19. září s jistou dávkou únavy, ale v očekávání nových zážitků a dychtiví poznat kousíček našich severních sousedů. Po šesti hodinách jízdy jsme dorazili do prvního místa zájezdu, Osvětimi. Čekala nás 3,5 hodinová prohlídka koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. S česky mluvícími průvodci a sluchátky na uších jsme se vydali zpět do roku 1942, kdy zde bylo podle odhadů během tří let zavražděno 2,5 až 3 milióny lidí (papírově doložených jsou 1,3 miliony). Silné emoce střídaly otázky typu „Proč“?, „Jak se něco takového mohlo vůbec stát?“ V tichosti jsme si vyslechli neskutečný příběh tří let lidské historie a každý po svém přemýšleli ….. . Tato místa by měl navštívit každý, protože v člověku zanechají silné stopy a možná ho i tak trochu změní.
Po ponurejším začátku zájezdu následoval přejezd do solných dolů ve Věličce, kde se již 700 let těží sůl (dnes již ne). Podzemní nádhera plná podzemních stezek, sálů a solných jeskyní si jistě zaslouží ochranu pod organizací Unesco. Slaným podzemím nás opět provázeli průvodci, větší část naší „grupy“ měla českou průvodkyni (mimochodem jedinou z celkem 450 průvodců zde) a menší část si prověřila znalosti anglického jazyka v rámci cizojazyčného výkladu (rozumněli prý dobře). Na naše nohy čekal 3,5 km dlouhá trasa ležící v hloubce od 6
do 135 m a přes 20 velkých komor. K největším skvostům dolní architektury patří bezpochyby kaple sv. Kingy v hloubce 101 metrů. Nejvyšším přístupným sálem je komora Stanislava Staszice. Vzdálenost mezi stropem a podložím komory se blíží 50 metrům. Konají se zde i svatby a to díky skvělé akustice.
V podvečer jsme se ubytovali v nedalekém hotelu Górsko a těšili se na následující den. Ten byl věnován královskému městu Krakov. Tam jsme se vydali po vydatné snídani a se sluníčkem v zádech. Procházka podél Visly směrem na návrší Wawel byla osvěžující a následná prohlídka katedrály sv. Stanislava a Václava se Zikmundovou věží a zvonem sv. Zikmunda velmi zajímavá. Za zmínku také stojí budova Sukennice uprostřed náměstí (Rynek Glówny), kostel sv. Vojtěch a nejstarší kostel sv.Ondřeje. Po následném rozchodu a nákupech polských „specialit“ jsme se po třetí hodině odpolední vydali k domovu. Náš dvoudenní pobyt u našich severních sousedů stál jistě zato a na často kladenou otázku „Jak bylo v Polsku?“, můžeme s jistotou říci, moc pěkně.
za všechny účastníky zájezdu Lenka Kořínková
