Již v průběhu prosince se naše třída (IV.G) začala připravovat na výzvu, která nás začátkem nového roku čekala. Našim úkolem totiž bylo naučit se zadanou látku a následně si znalosti mezi sebou vyměnili tak, jako by každý z nás byl na okamžik učitelem. Po rozdělení do menších skupin si každý oddíl zvolil jedno z předem určených témat: Spolková republika Německo, Švýcarsko, Česká republika či Praha. Každé téma obsahovalo informace o vybraném území, gramatiku, nová slovíčka a také různé zajímavosti, které se k tématu pojily. Tomuto tématu se pak každá skupina v průběhu prosince poctivě věnovala a připravovala si své učební strategie do následující fáze učení. Po novém roce jsme se ve skupinách promíchali a nastudované znalosti jsme si mezi sebou vyměňovali. Bohužel tato fáze již musela probíhat distančně, což dodalo této výzvě ještě druhý rozměr. Pro někoho to mohlo být výhodou, pro někoho zase překážkou – poradit si s tím ale dokázali všichni. Každý měl pro své téma vyhrazen jeden týden, po kterém následoval opakovací test, který si každá skupina také připravovala sama. Pro každého byla pozice učitele zajisté zcela jiná zkušenost, a proto jsme se rozhodli vytvořit sadu otázek, na kterou nám daly odpovědi hned 3 žačky 4. gymnázia – Adéla, Nikol a Anička. Pokud vás zajímá, jaké „následky“ na naší třídě tato učební metoda zanechala a jak si s tím naše třída poradila, pokračujte ve čtení následujících odpovědí!
- Jaké téma jsi ve skupině nastudovala a dále ho z pozice učitele vysvětlovala ostatním?
- Mým tématem byla Spolková republika Německo. – Nikol
- Já jsem si vybrala Spolkovou republiku Německo. – Adéla
- Já si zvolila Švýcarsko. – Anička
- Kolika žákům jsi své vědomosti v rámci skupiny předávala?
- Vědomosti jsem předávala 3 spolužákům (2 kluci, 1 holka). – Nikol
- Vyučovala jsem celkem 6 spolužáků, ale vždy jsem byla spojená se jen třemi spolužáky na jedné online hodině. – Adéla
- Já vyučovala 3 spolužáky – 2 kluky a 1 holku. – Anička
- Jakým způsobem jsi ostatním své znalosti předávala? A mluvila jsi v hodinách pouze německy?
- Mluvila jsem pouze německy, i když s chybami, ale šlo o celkové porozumění, což nám v naší skupině nedělalo vůbec žádný problém. Chtěla jsem, abychom v hodinách hlavně mluvili, takže jsme četli texty a cvičení dělali ústně. – Nikol
- Vždycky jsem si chtěla zkusit, jaké to je mluvit německy. Těmito hodinami se mi to splnilo a musím říct, že mě to moc bavilo a dalo mi to i vizi do budoucna, že se chci dál věnovat německému jazyku. Na spolužáky jsem se snažila mluvit německy, samozřejmě často s gramatickými chybami a občas jsme se navzájem ani nepochopili. Potom nastal ten čas, použít právě naši češtinu. – Adéla
- Já si v němčině moc nevěřím, ale snažila jsem se německy mluvit co nejvíce. Musím říct, že na konci týdne jsem se při mluvení v němčině cítila daleko jistěji a sebevědoměji. Jinak jsem v hodinách využívala co nejvíce techniky jako např. online kvízy, interaktivní doplňování do mapy a podobně. – Anička
- Jaká aktivita byla podle tebe pro vyučování nejúčinnější?
- Asi mluvení-tam jsme všichni zjistili, jak na tom jsme, co nám nejde a kdyžtak jsme si pomohli, i když jsme se možná trochu „styděli“ protože hodiny byly nahrávány. – Nikol
- Rozhodně opakování nejdůležitějších věcí na konci hodiny. Spolužákům jsem na závěr hodiny shrnula nejdůležitější informace a na začátku další hodiny vše zopakovala. Vždy jsem byla mile překvapená, že znali odpovědi na mé otázky. – Adéla
- Já měla nejradši právě využívání sdíleného doplňování mapy. I když každý z nás seděl doma a nemohli jsme se na mapu dívat společně ve třídě, sdílené doplňování nám umožnilo při práci s mapou spolupracovat a ukázat si všechna základní místa společně. Zpestřilo to výuku a taky jsme se při tom vždy pobavili. – Anička
- Co bylo na vyučování ostatních nejsložitější?
- Asi překonat tu nervozitu a vejít se s přípravou hodiny do určeného času. – Nikol
- Pro mě to bylo rozvržení času. Nevěděla jsem, jak dlouho budou spolužáci vyplňovat nějaká cvičení, nebo jak dlouho budu vysvětlovat gramatiku. Složité také někdy bylo zapojit své spolužáky do konverzace, nebo aby mi alespoň někdo odpověděl na otázku. – Adéla
- Já nejvíc zápasila s časovým rozvržením hodiny. Řekla bych ale, že jsem měla opačný problém než Nikol. Já si totiž stále myslela, že budou moji spolužáci potřebovat na cvičení víc času, než ve skutečnosti potřebovali, a tak se mi někdy stávalo, že jsem musela honem vymyslet nějaké cvičení navíc, abychom na sebe posledních 5 minut jen nekoukali. Naštěstí tato improvizovaná cvičení vždy zafungovala. – Anička
- Co tě na vyučování spolužáků nejvíce bavilo? Co tě naopak bavilo nejméně?
- Nejvíce mě bavilo s ostatními mluvit, a naopak nejméně bylo asi vysvětlování gramatiky, kde jsme vždycky jen kývali hlavou, jestli chápeme či ne. – Nikol
- Nejvíce mě bavila malá konverzace se spolužáky a povídání si o Německu v němčině. Naopak tvoření testů a jejich opravování mě moc nebavilo. – Adéla
- Já si nejvíce užila přípravu a následnou opravu závěrečného testu a také to, že jsme v hodinách měli opravdu příjemnou atmosféru, která nikoho nestresovala. Aktivita, která mě bavila nejméně, byla asi kontrola poslechových cvičení, protože jsme neměli dostatek času poslouchat poslechy společně o hodině, a tak to byla vysloveně jen mechanická kontrola. – Anička
- Postavila by ses znovu do role učitelky?
- Rozhodně, jazyk je hlavně o mluvení a takhle v malých skupinkách to byla skvělá příležitost zjistit, jak na tom jsme. – Nikol
- To je docela složitá otázka. Asi bych se určitě nechtěla stát učitelkou, protože když jsem si vyzkoušela tu práci s technikou, opravování testů a často nespolupráci svých spolužáků, dost mě to ujistilo, že chci jít jiným směrem. Hodiny mě ale bavily a chtěla bych v budoucnu doučovat mladší žáky nebo studenty. – Adéla
- Určitě! Celého týdne, ve kterém jsem měla vyučovat, jsem se nejdřív trochu bála, ale nakonec mě to bavilo a klidně bych si takový týden zopakovala. – Anička
- Vadilo ti, že jsi musela vyučovat ostatní distančně? Nebo to pro tebe neznamenalo žádný problém?
- Můj největší problém byla asi práce s technikou, ale i když „jenom“ přes Meet, tak jsme se ve skupině dokázali skvěle podpořit a každou hodinu byla nějaká Spass! – Nikol
- Já nejsem moc technický typ, takže jsem se někdy s Google Meetem dost prala. Často mi nešlo sdílet obrazovku nebo využít Jamboard pro práci s mapou. Velké problémy jsem ale neměla, takže hodiny probíhaly celkem v pohodě. Myslím si ale, že výuka spolužáků z očí do očí by mi dala mnohem víc. – Adéla
- Já si myslím, že vyučování jazyků nikdy nebude tak dobře provedeno distančně jako z očí do očí. Nepřišlo mi ale, že by mě technika nějak omezovala, v některých případech mně i spolužákům dokonce i pomáhala. Jazyk je ale především o komunikaci a práci ve dvojicích, což nám naše videokonference bohužel neumožňovaly. – Anička
- Jak bys celkově zhodnotila tuto výukovou metodu?
- Mě osobně to bavilo. Baví mě, jak rozdílně jsme to zatím všichni pojali, učíme se doslova jeden od druhého-nejen němčinu, ale celkově využívat prostředky, které nám distanční výuka naopak dává. – Nikol
- Mě tato metoda velmi bavila a myslím si, že by si každý měl zkusit učit ať už spolužáky nebo své kamarády. Já jsem díky tomu víc pochopila, jak velkou práci mají učitelé s vyučováním, a to jsem učila jen 2 skupinky o 3 spolužácích. Nedovedu si představit, že bych měla učit jednu třídu plnou 30 lidí, natož třeba 4 třídy. – Adéla
- I já hodnotím celou tuto změnu ve vyučování kladně. Já osobně si zapamatuji o hodně víc učiva, když látku někomu vykládám, takže pro mě měla tato zkušenost spoustu benefitů. Bavili mě i hodiny spolužáků, jelikož je každý z nás jiný a každý z nás vnáší do vyučování svůj osobitý charakter. Zároveň jsem si na vlastní kůži zkusila, jaké to je, když člověk mluví do monitoru a nikdo mu neodpovídá, takže i to mě něco naučilo. Celkově si myslím, že je tato metoda velice prospěšná jak momentálnímu učiteli, tak jeho žákům. – Anička
Nikol Grmanová, Adéla Hodboďová, Anna Kozlová
Mgr. Ivana Frýbová