…první česká replika, kterou reagoval generální konzul na naši pokornou omluvu. Schůzku na českém zastupitelství v Chengdu jsme měli domluvenou hned na první den našeho pobytu v Číně. Chtěli jsme se představit a také pozvat české diplomaty na 14. mezinárodní hudební festival pro mládež Sister Cities v sečuánské metropoli, která se v týdnu od 23.července do 1.srpna stala naším náhradním domovem. Bylo období dešťů a my zahanbeně s hodinovým zpožděním vystupovali z výtahu ve 24. patře finančního centra. Úsměv ve tvářích konzulů dokládal, že vědí své. V ten okamžik jsme ještě netušili, že i my získáme ještě hlubší zkušenost.
V tuto chvíli byl před námi týden setkávání se s kulturami celého světa. 51 uměleckých skupin zastupovalo 32 zemí všech světadílů. Tři koncertní večery celkem na 6 scénách byly velmi pestré. Naše lidové písně ať už z pera Antonína Dvořáka, či neznámého autora se ocitly vedle thajských zpěvů a tanců, čínské opery, spoře oděných brazilských tanečnic samby, novozélandských tradičních tanců a moderního orchestru studentů konzervatoře ze Sydney. Tradiční hudbu přivezli také hudebníci z Peru, Chile, Malajsie. Naše vystoupení, a zpívali jsme všechny tři večery, nejen dopadla skvěle, ale byla báječně přijata diváky i účinkujícími. Slovanská děvčata byla pro místní diváky hotovou exotikou, krásné hlasy se nesly do prostoru a nad hlavami nám běžel krátký film, který ukazoval skvosty Čáslavi z ptačí perspektivy.
Bohatý doprovodný program vypovídal o pohostinnosti organizátorů. Navštívili jsme jedinečné regionální muzeum, ve kterém jsme se vrátili do starověké minulosti a seznámili se s historií čínských dynastií. Úžasný byl buddhistický chrámový komplex uprostřed města hned vedle moderního finančního centra. Pro děvčata byla největší atrakcí návštěva přírodní lokality, kde se rozmnožuje a pod lidskou ochranou žije panda velká. Náš pobyt v Chengdu vyvrcholil třemi skvosty – památkami UNESCO. Navštívili jsme nejstarší přírodní zavlažovací systém Dujiangyan, posvátnou horu E-mei-šan a při noční projížďce po soutoku tří řek poblíž města Le- šan se poklonili největší soše sedícího Buddhy, která je vytesána do skalního masivu.
Deset dnů uteklo jako dravá řeka a my se těšili domů. Ale jako každý den pršelo, dokonce bouřilo. Tušíte, co bude následovat? Naše letadlo do Pekingu mělo zpoždění. Dvacetihodinové. Navazující spoj do Prahy na nás nepočkal. Říše středu se prostě rozhodla, že nás tak lehce nepropustí. A ještě něco nám daruje. Čínská metropole nám v následujících dvou dnech nabídla další unikáty: Zakázané město, náměstí Nebeského klidu a Velkou čínskou zeď. A teď už můžeme domů.
Prožili jsme nezapomenutelných 14 dní, a tak mi dovolte, abych závěrem poděkovala Středočeskému kraji, konkrétně oddělení zahraniční spolupráce, které nás vyslalo zastupovat Českou republiku, kolegovi Mgr. Lukáši Ondrašíkovi a studentkám teď už čtvrtých ročníků pedagogické školy Adéle Barešové, Barboře Haasové, Monice Jelínkové, Michaele Kozákové, Evě Krajmerové, Natálii Mrázkové, Štěpánce Mudrochové, Šárce Pérkové, Petře Polidarové, Anetě Šimkové, Kateřině Štainerové, Janě Šťastné, Lence Šulcové a Lence Vrzáčkové.
Mgr. Jana Vrňáková
