Naše cesta začala v pozdní pondělní večer, dne 24. 9., před vlakovým nádražím v Čáslavi. Hlavním cílem naší výpravy byla návštěva CERNu v Ženevě. Po cestě jsme dále měli v plánu navštívit i další místa.
Po dlouhém nočním přejezdu jsme se ocitli na břehu Bodamského jezera ve městě Konstanz (v češtině známém jako Kostnice), kde byl roku 1415 upálen mistr Jan Hus. Zde se naším cílem stalo centrum města, především Husův dům, stará radnice, pobřeží a Husův kámen, místo, kde byl Jan Hus upálen. Následovalo science centrum Technorama ve městě Winterthur. Zde jsme měli k dispozici tři patra plné různorodých demonstrací fyziky v praxi a to od základních mechanických zákonů po elektřinu a magnetismus. První den byl zakončen cestou na chatu, kde jsme byli po čas naší výpravy ubytováni.
Další den jsme se vydali vstříc proslulé sýrárně Gruyere. Historii a tajemství výroby sýra nám prozradila kravička Třešinka, která k nám mluvila z audioprůvodce. A to dokonce v češtině. Po prohlídce měl každý z nás možnost ochutnat různě zralé vzorky sýra. Komu zachutnal, mohl si ho i zakoupit v místním obchodu. Kde se určitě všem líbilo, bylo v čokoládovně Cailler. Tam jsme doslova prošli historií čokolády, od Aztécké říše přes Francouzskou revoluci až do současné doby. Ke konci prohlídky jsme mohli ochutnat jednotlivé složky čokolády a úplně na konci i čokoládové pralinky. Nebyl nikdo, kdo by se nepřejedl a nepřivezl čokoládu domů.
Třetí den nás zavedl do Ženevy. V CERNu nás přivítal vědec ze Slovenska. Jedna skupina se šla podívat do kontrolního střediska samotného urychlovače, na tu druhou čekala přenáška o výzkumu částic dopadajících z kosmu. Následně jsme se všichni podívali do haly SM18, kde probíhá kontrola jednotlivých komponentů urychlovače. Zbytek dne jsme strávili v centru Ženevy.
Se Švýcarskem jsme se rozloučili návštěvou nejvyšší přehrady v Evropě, Grande Dixence Dam, položenou v neuvěřitelné nadmořské výšce 2300 metrů nad mořem. Myslím, že fotky z tohoto místa mluví za vše. Úplně poslední zastávkou na cestě domů se stal Vaduz, hlavní město Lichtenštejnska.
Celý zájezd jsme si užili. Obdiv si jistě zaslouží řidiči autobusu, kteří se museli vypořádat s klikatými serpentinami a dlouhými nočními přejezdy. Poděkování si dále zaslouží paní učitelky Krejčíková a Čechová a pan ředitel Tichý, díky kterým byl vůbec celý zájezd uskutečněn. Všem budoucím studentům, kteří by zvažovali účast na podobném zájezdu do zahraničí, mohu tuto zkušenost jen a pouze doporučit.
Michal Holec, Daniel Pitoňák
