Vakcína je látka, jejíž vpravení do organismu má zajistit, aby si organismus vytvořil mechanismus obrany proti konkrétnímu onemocnění bez toho, aby skutečně onemocněl. Přispěly ke snížení výskytu běžných dětských nemocí a téměř vyhladily zarděnky, malárii a dětskou obrnu.
Dělí se na povinné a nepovinné. V ČR do povinných očkování spadá Hexavakcína, Priorix, dTap(diphtheria, tetanus and acellular pertussis) vakcína, dTap-IPV vakcína a BCG (Mycobacterium bovis) vakcína SSI.
,,V rámci povinného očkování lze použít jinou očkovací látku, než zajistí Ministerstvo zdravotnictví (v souladu s § 47 Zákona č. 258/2000 o ochraně veřejného zdraví). Tato očkovací látka musí být v České republice registrována a výlohy za ni pak platí rodič sám.” (Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, 2000).
Nepovinných očkování je mnoho a za nejvýznamnější považuji očkování proti chřipce, rakovině děložního čípku, klíšťové encefalitidě, žloutence, pneumokokové infekci, meningokokové meningitidě a planým neštovicím. Též sem spadají všechny „cestovní očkování“.
Nejprve začněme u hexavakcín, protože ty jsou z hlediska bezpečí asi nejvíc kritizované dnešními antivaxery. Tato vakcína je proti záškrtu, tetanusu, černému kašli, dětské obrně, hepatitidě typu B a onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu B a musí se aplikovat po třech dávkách v rozmezí 2 až 13 měsíců.
Priorix, v jiných zemí nahrazený MMR vakcínou, je proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím. Jemu příbuzná MMR vakcína byla též napadána antivaxery, ale ukázalo se, že všechny údajné hrozby byly pouze vymyšlené. Podávají se dvě dávky okolo 1. a 6. roku života dítěte.
dTap chrání před záškrtem, tetanem a černým kašlem. Podává se jedna dávka mezi 5. a 6. rokem dítěte.
dTap-IPV je vakcína, která předchází záškrtu, tetanu, dávivému kašli a dětské obrně. Od obyčejné dTap vakcíny se liší přítomností inaktivovaného polioviru a podává se mezi 10. a 11. rokem.
Poslední zde je BCG (Mycobacterium bovis) vakcína SSI proti tuberkulóze, jež se aplikuje jen v případě rizikových dětí s indikací. Dnes jí již zrušili v několika zemích, protože už není tolik potřeba a jedním z častých vedlejších efektů může být ulcerace až secernující vřed v místě vpichu. Aplikuje se v rozmezí 4. dne až 6. týdne.
Z kategorii nepovinných vakcín zde budu mluvit hlavně o HPV (Human papillomavirus) vakcíně, též známe jako Cervarix či očkování proti rakovině děložního čípku. Tato látka je často napadána kritiky, kteří zpochybňují její účinnost a bezpečnost. Jeden ze známějších českých odpůrců v ČR je Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc., bývalá pedagožka a vědecká pracovnice Univerzity Karlovy, jejíž publikované názory o vakcínách byly natolik kontroverzní, že se od její publikační činnosti Univerzita Karlova distancuje.
,,Účinnost HPV vakcín proti děložnímu čípku nebyla dosud nikde a nikým prokázána, já tyto vakcíny považuji za hazard… i Diane Harperová, hlavní řešitelka klinických studií vakcín Cervarix proti HPV, varuje, že nebyly dostatečně testovány u dětí pod 15 let a byly dány na trh po příliš krátké době jejich před licenčního testování.” (Anna Strunová, 2015)
Na otázku, zda HPV vakcíny mají skutečně úspěšnost 93% odpověděla toto:
“Právě tato reklama není pravdivá, protože v žádném případě vakcína Cervarix nepůsobí proti všem typům nádorových virů, je smutnou skutečností, že tato reklama není pravdivá, protože nefunguje proti přednádorovým změnám CIN3 bez ohledu na HPV typ. Ostatně to si můžete přečíst i v příbalovém letáku.” (Anna Strunová, 2015)
Avšak poté, co jsem si já sama
přečetla celý ten dlouhý text na letáku, nikde jsem nenašla důkaz, který by
podporoval její teorii, naopak tam stálo, že bude v určitém rozsahu chránit i
proti příbuzným onkogenním HPV typům.
Naopak mě trochu zarazilo toto:
,,O individuálním očkováním ženy by se mělo rozhodnout na základě předchozího rizika expozice HPV a možného přínosu očkování pro ženu… U některých tato vakcína může způsobit mdlobu spojovanou s neurologickými poruchami, parestézii a křeče končetin. ” (GlaxoSmithKline, 2007) – těmi neurologickými poruchami se myslí třeba i dočasná ztráta zraku!
Ještě než se pustím do historie, ráda bych zjednodušeně vysvětlila, jak vakcíny a přirozená imunita fungují. Náš imunitní systém se skládá z přirozené a specifické imunity. Zatímco specifická se aktivuje jen v případech většího nebezpečí a způsobí nám viditelné symptomy, přirozená se denně potýká s vetřelci bez našeho povšimnutí. Tato obrana však nezabere vždy a proto máme dendritické buňky. Když se infekce stane závažnou, naše dendritické buňky shromáždí informace o útočnících a aktivují B-buňky, jejichž hlavní funkcí je vyrobit protilátky proti infekcím a vyvinout paměťové buňky. Buhužel, než celý tento proces vůbec začne, může to trvat i několik dní, což dá infekci šanci vážně poškodit naše tělo (ztráta sluchu, zraku etc.). Aby se tento dlouhý proces nemusel opakovat pořád dokola, tělo si automaticky vyrábí již zmíněné paměťové buňky, které se probudí a nařídí koordinované útoky a tvorbu protilátek, když rozeznají tu stejnou nemoc – rychlé a účinné.
Stejným principem fungují i vakcíny.
Potom co Edward Jenner slyšel o dojičkách mléka imunním vůči neštovicím, trpící
pouze na slabý odvar této nemoci, zjistil, že byly již dávno vystavené viru
způsobujícímu Cowpox, a tudíž už si jejich paměťové buňky pamatují, jak s
podobnou infekcí zacházet.
Aby mohl vyzkoušet jeho teorii, odebral od jedné dojičky hmotu z lézí, které
měla na pažích a naočkoval tím osmiletého chlapce. Chlapec, James Phipps, po
naočkování projevil příznaky nemoci a po devíti dnech se bez problému vyléčil.
Právě tato vakcína slouží jako skvělý příklad živého očkování, neboli – do těla se vpustili oslabené viry, které jsou zbaveny své patogenity, tudíž nemohou způsobit vážné újmy na zdraví. Dále se též používají “usmrcené” vakcíny obsahující patogeny, které jsou usmrceny nebo subjednotkové, jež obsahují pouze určitou složku patogenní částice, ta potom vyvolá imunitní odpověď a má imunitní vlastnosti.
První vakcína tedy byla představena Edwardem Jennerem roku 1796 proti neštovicím, které spadají do nejsmrtelnějších chorob lidstva s 30% úmrtností. I přesto jsme díky jeho vakcíně roku 1980 neštovice kompletně vymýtili.
Jak už to tak bývá i v této době se našli kritici, jež považovali vakcíny za nebezpečné anebo neúčinné, ačkoli jejich tvrzení byla daleko od pravdy. První aktivisté proti očkování se objevili již roku 1866 a následovaly je demonstrace proti očkování. Za nejvýznamnější z nich se dá považovat Demonstrační pochod v Leicesteru v roce 1885, kam se dostavilo přes 80 000 až 100 000 antivaxerů. Roku 1896 vznikla National Anti-vaccination league. Jejich obavy vzbudily domnívané komplikace dětí po obdržení vakcíny.
,,Domnívám se, že tu máme stovky případů otravy očkováním, které považuji za nevyléčitelné. Jednomu členu rodiny se po naočkování dostavily syfilitické příznaky, zatímco všichni ostatní neočkování členové rodiny zůstali zdraví. Důrazně doporučujeme rodičům, aby šli raději do vězení, než aby se podrobili očkování svých bezmocných potomků, čímž je vystavují riziku onemocnění skrofulózou, syfilidou a mánií.” (Richard Gibbs, tehdejší ředitel Free Hospital, 1896)
Dva roky po vzniku NAVL vyšel The Vaccination Act of 1898, který zrušil povinné očkování a tehdejším antivaxerům pomohl získat potvrzení o výjimce.
The Vaccination Act of 1898 naneštěstí nesl nemalé následky a netrvalo ani pět let, než došlo k dalšímu vypuknutí epidemie neštovic. Zdravotní rada města Cambridge nařídila, aby se všichni občané v zasažených místech nechali bezpodmínečně naočkovat. To se ale nelíbilo Henningu Jacobsonovi, a poté co prohrál lokální soud, rozhodl se s tím jít až k Nejvyššímu soudu Spojených států amerických. Roku 1905 došlo k prvnímu případu, kdy se soud potkal s pravomocí států v oblasti práva veřejného zdraví. Nakonec rozhodl, že stát může vydávat povinné zákony na ochranu veřejnosti v případě nakažlivé nemoci, tudíž Henning Jacobson prohrál a musel se nechat naočkovat.
Další kontroverze s očkováním pobláznila svět roku 1998, kdy Andrew Wakefield, bývalý doktor, vydal studii Ileálně-lymfoidně-nodulární hyperplazie, nespecifická kolitida a pervazivní vývojová porucha u dětí, která tvoří jakýsi důkaz pro velkou část dnešních odpíračů vakcín myslících si, že MMR vakcína (pro nás Priorix) způsobuje autismus. Tato pohroma ovlivnila rodiče po celém světě a konkrétně v UK průběhem let značně klesalo očkování proti těmto nemocem. Paranoidní rodiče byli nuceni buď očkovat své děti separátně, což stálo hodně peněz nebo hůř je neočkovali vůbec.
Jistě by každého zajímalo, co v té studii bylo tak převratného, že to otřáslo celým světem? No nic. Jeho studie by snadno mohla být předlohou, jak přesně nedělat vědecké práce.
První aspekt, který mě při čtení studie okamžitě zarazil byl ten, že v ní Wakefield přiznal absenci důkazů a orientoval se hlavně podle názoru rodičů, což by mu za normálních okolností stačilo pouze jako podklad k další propracovanější studii.
,,Rodiče spojili nástup příznaků autistického chování s očkováním MMR u osmi z 12 dětí… Neprokázali jsme souvislost mezi vakcínou MMR a popsaným syndromem. Probíhají virologické studie, které mohou pomoci problém objasnit.“ (A. J. Wakefield, 1998)
Ačkoli nenašel žádný důkaz, bezprostředně uspořádal tiskovou konferenci, kde představil nový návrh, aby se místo MMR vakcíny očkovalo separátně, protože smíšení protilátek proti spalničkám s jinými vakcínami údajně způsobilo u dětí autismus. Toto tvrzení se mu skvěle hodilo, protože ještě před vydáním studie si pořídil patent pro “bezpečnější” vakcínu, kterou ve svých rozhovorech propagoval jak to jen šlo.
Zanedlouho se Wakefield díky neinformavaným novinářům stal jakousi celebritou, načež mu stát poskytl dostatek peněz, aby udělal větší studii a skutečně něco dokázal. To se však projevilo jako velký problém, jelikož Wakefield neměl žádný zájem o uskutečnění větší studie, a tak byl roku 2001 propuštěn Markem Pepysem z Royal Free Hospital.
Mark Pepys, uznávaný profesor medicíny, o A. J. Wakefieldovi řekl po několika letech: ,,I knew he was a wanker and a fraud.”
Pro Wakefielda to začalo jít z kopce v moment, kdy podal žalobu na investigativního reportéra Briana Deera za pomluvu. Vše se otočilo proti němu, jelikož musel u soudu jako důkaz poskytnout svou studii, kde Brian Deer zjistil, že celá jeho studie je lež. Nejenže všechny děti s autismem uvedené v jeho studiích doopravdy ani neměli autismus (konkrétně č.7 a č.12), ale dokonce se u většiny z nich ani neobjevil zánět v žaludku, který tvořil základ pro celou jeho teorii. Jeden z rodičů dítěte v jeho studii se vyjádřil takto:
,,Článek v Lancetu uvádí, že autistické příznaky pacienta 11 začaly v 15 měsících, tedy týden po MMR, což je zcela nepřesné. Autistické chování mého syna začalo dva a půl až tři měsíce po MMR, které mu bylo podáno v 15 měsících… článek v Lancetu uvádí nepravdivé tvrzení, že jeho příznaky se objevily okamžitě po MMR, a to ve snaze dokázat příčinnou souvislost, která se stala hlavním opěrným bodem tohoto výzkumu.” (rodič dítěte č. 11., 2007)
Teď, když je za námi tento podivný
případ, který dodnes motivuje některé rodiče k neočkování, chci se vyjádřit k
hexavakcínám. Znám mnoho lidí tvrdících, že jejich dítě po první nebo druhé
dávce projevilo autistické chování, což tedy musí být nevyvratitelný důkaz.
Není tomu tak. Sám Wakefield tvrdí ve své zdiskreditované studii, že autismus
údajně způsobuje smíšení vakcíny spalniček s ostatními vakcínami. To je však u
hexavakcíny nemožné, jelikož NENÍ URČENA PROTI SPALNIČKÁM, tudíž k tomu už
vůbec nemůže dojít. To by byla i vyšší pravděpodobnost u Priorixu, příbuznému
MMR vakcíně, ale na ten si kupodivu nikdo nestěžuje.
Přes všechny ty výhody mají vakcíny i nevýhody. Již jsem zmiňovala HPV vakcínu, která může způsobit dočasné zdravotní potíže, ale tím to nekončí. U živých vakcín jako je třeba MMR nebo Priorix se podle WHO(2014) také objevují vedlejší účinky. Zhruba 10% dětí bude mít horečky, 5% mírnou vyrážku, 0,001% vážnou alergickou reakci a 0,0001% zánět genitálií či encefalitidu. Pokud by tedy bylo 10 milionů dětí naočkováno MMR, tak by zhruba 120 z nich mělo vážné následky. Pořád o mnohem lepší, než si projít touto nemocí, ale také samozřejmě mohou nastat potíže.
Pro lidi, kteří kvůli jiným zdravotním problémům nemohou být očkovaní, slouží kolektivní imunita. Tato imunita funguje tak, že si nemoc není schopna nalézt své oběti, jelikož je vůči ní dostatečně lidí imunní. Tím pádem než stihne nakazit neočkavaného jedince, zahyne. Měří se to v procentech a každá nemoc to má jinak. Například u neštovic to musí být přes 90% a u příušnic stačí jen kolem 80% imunních jedinců.
Možná by někoho ještě mohlo zajímat,
proč lidé stále věří na mýty ohledně vakcín. Kognitivní zkreslení. Díky
kognitivnímu zkreslení můžeme snadno dojít k závěrům, které jsou zcela
nelogické, ale my je vnímáme jako pravdu.
Dobrý příklad je třeba konfirmační zkreslení, kdy jedinec upřednostňuje
informace podporující jeho teorii a naopak ignoruje opozici. Takže antivaxer
může denně vidět tisíce článků podporující vakcíny, ale zaměří se pouze na ten
jeden, kde ani neměli pořádný důkaz, ale shoduje se to s jeho názory.
Nebo i klam dostupnosti – populární média nezajímá normální průběh vakcinace u
zdravého dítěte, protože na tom není nic zajímavého. Naopak, když se jim
naskytne možnost psát o vzácných případech selhání vakcín, kdy dítě ztratilo
zrak na tři týdny, okamžitě o tom všude píší a díky tomu vzniká iluze, že
problémy jsou mnohem častější.
Poslední a asi nejnebezpečnější je Iluzorní korelace – díky ní máme pocit, že
dvě události (jako např. první projevy autismu a nedávné očkování) spolu mají
něco společného.
Na závěr chci podotknout, že respektuji antivaxery a jejich názory.
Odpůrci očkování často nemají čas ověřit si informace a též jsou obklopeni lží. Naopak tito lidé jsou tou obětí dnešní doby, tudíž není dobré útočit na jedince, nýbrž přímo na dezinformační zdroje.
Tento text je čistě zaměřen na vakcíny mimo RNA(týkající se Covidu – 19) a mým cílem bylo tedy poukázat na přínos očkovacích vakcín a zároveň přinutit některé lidi k zamyšlení se nad svými názory.
Vůbec zde nemluvím o dnešní situaci, protože ta se výrazně liší od minulosti antivaxerství už jenom v tom, že očkovat se RNA vakcínou je dobrovolné rozhodnutí každého z nás, ikdyž jsme státem určitými prostředky donuceni toto očkování podstoupit.
Autor: Nicole Snizek
Literatura:
The history of vaccines, History of Anti-vaccination Movements [online], Datum poslední revize 10. 1. 2018
Wakefield AJ, Murch SH, Anthony A, Linnell J, Casson DM, Malik M, Berelowitz M, Dhillon AP, Thomson MA, Harvey P, Valentine A, Davies SE, Walker-Smith JA. Ileal-lymphoid-nodular hyperplasia, non-specific colitis, and pervasive developmental disorder in children. Lancet. 1998 Feb 28;351(9103):637-41. doi: 10.1016/s0140-6736(97)11096-0. Retraction in: Lancet. 2010 Feb 6;375(9713):445. Erratum in: Lancet. 2004 Mar 6;363(9411):750. PMID: 9500320.
Česká vakcinologická společnost ČLS JEP, Očkování v ČR, [online], Datum poslední revize 1. 9. 2019
VZP.cz, Povinná očkování, [online]
Wakefield AJ, Murch SH, Anthony A, Linnell J, Casson DM, Malik M, Berelowitz M, Dhillon AP, Thomson MA, Harvey P, Valentine A, Davies SE, Walker-Smith JA. Ileal-lymphoid-nodular hyperplasia, non-specific colitis, and pervasive developmental disorder in children. Lancet. 1998 Feb 28;351(9103):637-41. doi: 10.1016/s0140-6736(97)11096-0. Retraction in: Lancet. 2010 Feb 6;375(9713):445. Erratum in: Lancet. 2004 Mar 6;363(9411):750. PMID: 9500320
Nemocnice Tábor, PŘÍBALOVÁ INFORMACE – INFORMACE PRO UŽIVATELE, [online], Datum poslední revize 2.12. 2009, [citováno 10. 11. 2021]
ALMI.cz, Proč neočkovat HPV vakcínou, [online], Datum poslední revize 29. 9. 2015,
Kurzgesagt – In a Nutshell, Vedlejší účinky očkování – Jak vysoké je riziko?, [online],
Vakcíny.net, Očkovací látky, [online], Datum poslední revize 15. 3.2021.,
BMJ, How the case against the MMR vaccine was fixed, [online], Datum poslední revize 6. 1. 2011.
Wikipedia contributors. (2021, September 11). National Anti-Vaccination League. In Wikipedia, The Free Encyclopedia. Retrieved 17:58, November 21, 2021,from
Přispěvatelé Wikipedie, Hexavakcína [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2021, Datum poslední revize 1. 06. 2021, 19:52 UTC
Přispěvatelé Wikipedie, Lidský papilomavirus [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2021, Datum poslední revize 8. 08. 2021, 16:10 UTC
