V rámci výuky německého jazyka si žákyně a žáci vyzkoušeli práci v rámci kooperativní výuky, jež je velmi přínosná v pracovní oblasti všech odvětví.
Žáci byly rozděleni do domovských skupin, kde postupně zastávali roli vedoucího, mluvčího, zapisovatele a pomocníka. Plnili různé úkoly, které prezentovali buď písemně nebo ústně a vždy byla provedena důkladná reflexe a sebereflexe. Žáci se v těchto hodinách plně věnovali spolupráci, zodpovědnosti, plánování či vyhodnocování, nechyběla ani kreativita.
Zajímavé pro mě jako učitelky německého jazyka bylo být průvodcem těchto hodin, pozorovatelem i jakýmsi mediátorem. Po reflexi a sebereflexi došli žáci k závěru, že je hodiny bavily, posílily intrapersonální i interpersonální vztahy, ale nenaučili se tolik německý jazyk jako v tzv. „klasických“ hodinách.
Bez učitelů to tedy asi úplně nepůjde!
I. Frýbová
Zde naleznete několik postřehů žáků a žákyň z hodin německého jazyka v rámci kooperativní výuky:
A. Kořínková, II.G
Kooperativní výuku jsem zkoušela úplně poprvé, takže dostat se do mé první přiřazené role mluvčího a zvyknout si na spolupráci ve skupině nebylo tak jednoduché. Nakonec jsem s touto rolí byla poměrně spokojena, protože jsem nejen měla možnost třídě naše téma představit, ale také jsem si uvědomila, že mi takovéto přednášení docela jde. Výuka byla dělaná tak, abychom si vyzkoušeli co nejvíce rolí, a mně se dokonce povedlo vyzkoušet si je všechny. Tak jsem zjistila své silné i slabší stránky, naučila se ve skupině spolupracovat, zkusila skupinu i vést, a díky zadaným tématům dokážu napsat o reálné autonehodě, oblíbeném zpěvákovi či popřát blízkým k Vánocům.
T. Tomišková, SX
Díky těmto hodinám jsem se naučila lépe pracovat ve skupině, což vyžadovalo toleranci, schopnost vyslechnout druhé a vzájemně si pomoc. Také jsem zjistila, že není nutné, aby každý dělal vše, ale mnohem přínosnější je si práci rozdělit. Tato výuka mě bavila, mám ráda práci ve skupinách a líbí se mi, že nás připravuje na práci v budoucím zaměstnání. Jediný mínus byl, že jsme ve skupině nevyužívali tolik německý jazyk, naše hodiny byly vedené v češtině, pouze daná cvičení a úkoly jsme dělali německy.
M. Malinská, 3L
Kooperativní výuka mi vyhovuje, ale myslím si, že není reálná z dlouhodobého hlediska, protože přeci jenom každá skupina se nejvíce naučí vlastní část lekce a s těmi dalšími pracuje minimálně. Proto bych ji zařadila pouze k lekcím, při kterých je to možné, což naše 12. byla, a díky propojeným tématům se to dalo uskutečnit. Celkový dojem z hodin mám dobrý, mohli jsme spolupracovat se spolužáky, učebními materiály i s umělou inteligencí. Paní učitelka nám byla vždy při ruce a byla ochotná nám pomoc a vše potřebné vysvětlit. Závěrem naší měsíční práce byla prezentace, ve které jsme představili spolužákům téma, se kterým jsme pracovali a zapojili je různými aktivitami do práce.
T. Králová, II.G
Uplynulý měsíc, během něhož jsme se věnovali kooperativní výuce, mě obohatil více, než jsem si původně myslela. Domovská skupina obsahovala roli vedoucího, zapisovatele, mluvčího a pomocníka. Nejdříve jsme dostali jednu roli na celé zpracování lekce, po dokončení lekce jsme si mohli vybrat na jednu vyučovací hodinu jinou tak, aby si každý vyzkoušel všechny tyto role. Já jsem začínala rolí vedoucího, a ačkoliv jsem si na ní v průběhu měsíce stěžovala a připadalo mi, že se jí nedokážu správně chopit, sedla mi asi ze všech nejlépe. Nejspíše to bylo tím, že jsem jí měla nejdéle a zvykla jsem si na ni, jiné role jsem si za jednu vyučovací hodinu osvojit nedokázala. Role vedoucího se mi natolik dostala pod kůži, že jsem se i v hodinách, kdy už jím byl někdo jiný, přistihla, jak organizaci přebírám za něj. Dle mého názoru nás kooperativní výuka nikdy nemůže naučit jazyk tak kvalitně jako učitel s dlouholetou pedagogickou praxí, ale uvědomíme si díky ní naše silné a slabé stránky, vyzkoušíme si pracovat pod časovým tlakem, a naučíme se komunikovat ve skupině — tyto dovednosti nám později usnadní pracovní život.
G. Pelešková, II.G
Ve výuce jsem si stihla vyzkoušet tři role: zapisovatele (Schreiber), pomocníka (Helfer) a vedoucího (Leiter). Nejvíce mi sedla role zapisovatele. Sice ze začátku toho bylo moc, ale časem jsem si v tom našla systém. Naopak nejméně jsem se cítila v roli vedoucího, protože nejsem vůdčí typ. Abych se dostala k tomu, co jsem se naučila, tak to byla týmová spolupráce a schopnost si navzájem vypomoct, když někdo nestíhal. Dále to byla určitě práce s časem. Pro porovnání, tak na první úkol jsme dostali osm hodin přípravy a na poslední pouhých dvacet minut. A i s takto malým množstvím času jsme dokázali náš poslední úkol přednést. Za mě se mi tento styl výuky líbil, bylo to určitě zpestření. Nejen já jsem se naučila spolupracovat a nebýt jako jednotlivec, ale jako tým a vypomoct si. Jediné, co bych vytkla, tak že jsem se toho nenaučila tolik jako při normální výuce.
K. Zrucká, II.G
V každé skupině byl jeden vůdce, mluvčí, zapisovatel a pomocník a s každou rolí se pojily určité povinnosti. Já byla velkou část kooperativní výuky pomocník, tato role mi i nejvíce vyhovovala, nejen že jsem mohla být skupině přínosem, ale zároveň jsem nemusela vystupovat před celou třídou, jako musel například mluvčí. Během této kooperativní výuky jsme se naučili ale především spolupráci. Já osobně nerada pracuji ve skupině, díky tomuto jsem se ale naučila nejen právě spolupráci, ale hlavně se dokázat spolehnout nejen sama na sebe, ale i na ostatní členy týmu, což pro mě byla výzva. Nejvíce se mi asi líbila spolupráce, vzájemná pomoc a atmosféra během výuky. Myslím, že jsme se nejen poznali navzájem, ale poznali i sami sebe.
